Popis řady 121
I když byly elektrické lokomotivy řad E 499.0 a E 499.1 (140 a 141) vyvinuty jako univerzální, osvědčily se velmi dobře v provozu v osobní dopravě, ale v dopravě nákladní byly i maximální trvalé a hodinové tažné síly poměrně nízké - 110 a 140 kN, maximální rychlost nevyužitelná, a proto rozhodlo ministerstvo dopravy odvodit z lokomotiv řady E 499.1 (141) lokomotivu pro nákladní dopravu s nejvyšší rychlostí 90 km/h. Tím se dosáhlo zvýšení trvalé a hodinové tažné síly na hodnotu 157 a 190 kN. Prototypem pro sériovou výrobu byla lokomotiva E 499.157, u níž byl změněn převod z hodnoty 1:2,27 na 1:3,11 a po dodání byla přeznačena na E 469.001. Po nehodě počátkem 70. Let byla upravena na původní rychlíkový převod a přeznačena zpět na E 499.157 a nyní jezdí v LD Ústí n.L. pod označením 141.157. Sériové lokomotivy řady E 469.1 v počtu 85 kusů byly po dobrých výsledcích ověření u prototypové lokomotivy dodány v roce 1960 za velmi nízkou cenu 1,939,000 Kč. Mechanická část lokomotiv vychází z koncepce lokomotiv řady E 499.1 (141), má obdobně řešenou celosvařovanou skříň se dvěma čelními kabinami strojvedoucího. Na podvozku jsou dvě zásadní změny: první - ověřená již na prototypu - je zabudování převodovky s vloženým kolem pro pohon dvojkolí prostřednictvím lamelové spojky od stejnosměrného trakčního motoru 4 AL 4845 ZT upevněného na rámu podvozku, a druhá - spočívající ve změkčení primárního vypružení dosazením šroubových pružin k pružině listové. Sekundární vypružení zůstalo pouze listovými pružinami. Při provozu došlo k četným závadám na mechanické převodovce a uložení vloženého kola bylo nutno rekonstruovat. Hmotnost lokomotiv byla na hodnotu 88 t zvýšena balastem. Poslední dodaná lokomotiva E 469.185 měla zkušebně vyrobena obě čela ze skelného laminátu. Elektrická část je prakticky nezměněná oproti řadě E 499.1 (141). Regulace výkonu je stykačová - spínání odboček rozjezdových odporníků, sériovým a paralelním spínáním motorových skupin a zeslabováním buzení trakčních motorů po vyřazení odporníků. Stykače jsou ovládány elektropneumaticky dle polohy kontroléru na stanovišti strojvedoucího. Rovněž barevné řešení lokomotiv odpovídalo v zásadě lokomotivám řady E 499.1 (141). Spodní část skříně, rám a pluh byly tmavě zelené, horní část skříně včetně madel a zábradlí světle zelená (hrášková zeleň). Obě barvy byly odděleny pásem v barvě hliníkové, použité rovněž na skříních odporníků, lemované úzkými červenými linkami (rumělka). Střecha, podvozky a zařízení pod skříní byly šedé (šeď střední), sběrače proudu červené (rumělka tmavá), okapové žlábky hnědé a tažné a narážecí ústrojí černé. Ve spodní části skříně byl lomený ozdobný hliníkový pás, ze stejného materiálu byly i rámy čelních oken.
Zpět