Popis řady 781
V rámci motorizace Československých státních drah byla v ČKD Praha postupně vyvinuta celá výkonová řada motorových lokomotiv od lehkých dvounápravových posunovacích, až po těžké šestinápravové osobní i nákladní lokomotivy řad T 678.0 (775) a T 679.0 (776) o výkonu 1470 kW. Přesto, že se tuzemské lokomotivy v provozu v první polovině 60. let osvědčily, rozhodla Státní plánovací komise, aby v zájmu exportu jiných řad motorových lokomotiv byly těžké nákladní lokomotivy dováženy ze Sovětského svazu. V souladu s doporučením RVHP a SPK objednalo ministerstvo dopravy v roce 1965, kdy v ČKD vyrobili posledních 13 lokomotiv řady 776 , motorové lokomotivy typu M 62 z Vorošilovgradského lokomotivního závodu. První sérii 50 lokomotiv, z nichž bylo 25 normálně rozchodných řady T 679.1 (781) a 25 širokorozchodných řady T 679.5 (781.8) pro tehdy dokončovanou trať Maťovce - Haniska pri Košiciach, koupily ČSD již v roce 1966. Dodávky lokomotiv řady 781 pokračovaly i v dalších letech a do roku 1973 jich bylo celkem dodáno 520 a v roce 1979, kdy vrcholila na neelektrizovaných tratích doprava uhlí, poslední série 54 kusů. Lokomotivy řady 781 se tak staly nejpočetnější sérií motorových lokomotiv ČSD. Nebylo jich však spolu se širokorozchodným provedením dodáno šest set, jak se uvádělo, ale o jednu méně. Motorové lokomotivy této řady mají oproti našim mnoho koncepčně odlišných prvků a celků. Hlavní odlišností je hlučný a energeticky náročný, dvoutaktní dvanáctiválcový přeplňovaný naftový motor 14 D 40, který zůstal v parku lokomotiv Československých státních drah ojedinělý. Přenos výkonu je elektrický stejnosměrný s šesti motory ve dvou třínápravových podvozcích. Tyto podvozky se značnými účinky na trať jsou druhou odlišností danou především rozvodovým vedením dvojkolí a vypružením listovými pružinami. Skříň lokomotivy se dvěma čelními stanovišti strojvedoucího je na podvozcích uložena v kluznicích, podélné i příčné síly přenáší otočný čep. Trakčně lokomotivy plně vyhovovaly, nahradily nejsilnější parní lokomotivy řad 555.0 a 556.0 a přispěly výrazně k motorizaci ČSD. S postupující elektrizací se v osmdesátých letech začaly provozní zálohy těchto lokomotiv zvyšovat, část z nich byla pronajata a později prodána maďarským železnicím. Barevné řešení lokomotiv bylo jednoduché - skříň včetně rámu byla temně rudá, odpovídající nejblíže červeni višňové, pojezd, pluh a střecha šedá a úzké ozdobné pásy na čele a bocích žluté. Tažné a narážecí ústrojí bylo černé. Profilovaná ozdobná lišta pod čelními okny kabiny strojvedoucího přecházející pod boční okna kabin právě tak jako madla byla zhotovena z nerezového materiálu.
Zpět